Práce je věnována osudům bývalých příslušníků československé zahraniční armády ve Velké Británii, kteří byli v letech 2. světové války vysazeni za nepřátelskými liniemi, nebo se s nimi pro takové poslání počítalo, a kteří se dožili konce války (celkem 67 mužů). Text je rozdělen do tří tematických celků.

V prvním sleduje nejprve začlenění bývalých parašutistů do civilní společnosti v letech 1945–1948. Zvláštní pozornost je věnována těm, kteří se rozhodli zůstat jako vojáci z povolání v mírové československé armádě, sloužili v řadách bezpečnostních složek, byli zaměstnáni na Ministerstvu zahraničních věcí nebo vstoupili do politiky.

Pozornost je také věnována procesu se dvěma zrádci, popravenými v roce 1947, ale i vyšetřování těch, kteří se osvobození dočkali v německém zajetí. Druhá část sleduje změny, k nimž došlo po komunistickém převratu v únoru 1948. Více nvě desítky parašutistů na něj reagovaly odchodem do nového exilu. Ti, kteří zůstali, byli v následujících letech vystaveni nejrůznější perzekuci – téměř všichni v oblasti mimosoudní (ztráta kvalifikovaného zaměstnání, sociálního statusu, vojenských hodností, majetkové újmy, omezení osobní svobody nezákonnou vazbou nebo internací v táboře nucených prací), až po politicky motivovaný soudní postih (deset odsouzených, především na přelomu 40. a 50. let 20. století).

Dále je popsána postupná cesta od naprosté společenské nivelizace k postupné soudní, mimosoudní a společenské rehabilitaci v 60. letech, a především po roce 1989. Poslední část je věnována problematice „zájmu“ komunistických tajných služeb o bývalé parašutisty, který začal v podstatě bezprostředně po skončení války a trval až do pádu komunistického režimu. Na závěr jsou připojeny exkurzy věnované osudům příslušníků výsadkových skupin amerického OSS, sudetoněmeckých a židovských výsadků a parašutistům polské zahraniční armády z Velké Británie.