Rusko pohledem Karla Cudlína, Lubomíra Kotka, Dany Kyndrové, Josefa Mouchy, Tomáše Rasla, Andreje Reisera, Jindřicha Štreita, Jana Vermouzka a Martina Wágnera. „Rus nepostihneš rozumem, běžná míra je necitlivá k zvláštnosti platné pro tu zem – jen věřit v Rus, jen to ti zbývá,” napsal před 150 lety slavný básník Fjodor Ťjutčev. „Do Ruska jezdím a periodicky v něm žiji už více než čtvrt století a tenhle výrok dávno mrtvého poety mi nejde z hlavy. Má racionalita se proti němu bouří, přijde mi zoufale fatalistický, ospravedlňující věci, které rozhodně nejsou nezbytné. Jenže empirické zkušenosti říkají, že přesně tak to je. Já osobně jsem si oblíbil jiný aforismus: „Cokoli řeknete o Rusku, je pravda.” třeba: „Rusko je velmi bohatá země.” Pokud se někdy dostanete do uzavřených klubů v centru Moskvy, tak tomu jistě uvěříte. zejména pokud tu kávu za čtyřicet dolarů bude platit váš hostitel. nebo: „Rusko je strašně chudá země.” Každý, kdo někdy byl v městech, kde místní fabrika, jediný zaměstnavatel v okruhu zhruba 200 kilometrů, zkrachovala ještě v polovině 90. let, ví, o čem mluvím. „Rusko zažívá renesanci pravoslaví.” Prosím, jeďte se podívat do různých klášterů, třeba kdesi na Altaji a potkáte tam lidi, kteří sem putovali 6000 kilometrů z Petrohradu. „Rusko je budhistická země.” nesmysl? a byli jste někdy v Burjatsku nebo Kalmycku? Fotografie na této výstavě ukazují Rusko od Kaliningradu na západě země po Dálný východ. Všechny jsou klasické, černobílé. Upřímně řečeno, mám to tak rád. Odfiltrujete řvavé reklamní barvy a dostanete se na dřeň, osudům obyčejných lidí, žijících v této neobyčejné zemi.” Ondřej Soukup