Alternativní pohled na dějiny umění 20. století, vymykající se dosavadnímu obecně přijímanému „kánonu“. Na příkladu čtyř vyhraněných malířských solitérů autor ukazuje, že skutečně hodnotná umělecká díla moderny často nevznikala ve hřmotu avantgard, ale tehdy, kdy se přemýšliví a talentovaní malíři odvraceli od módních vln, tvořili v tichém soustředění a inspiraci hledali především v bohaté umělecké tradici. Jak autor dokládá, tito umělci vytvářeli ve svých zralých dílech jakousi jinou modernitu, modernitu paralelní a odlišnou od té, kterou známe z oficiálních dějin umění 20. století. Čtivá a osobitá práce, v níž se prolínají biografie, dějiny umění, historie, filosofie a politika, doprovázená bohatým obrazovým materiálem.

Snad nejlépe vystihuje základní linii této knihy Beckmannova myšlenka přirovnávající tvorbu moderního umělce k výkonu provazochodce kráčejícího nad propastí po napjatém laně. Umělec v jeho pojetí musí především hledat rovnováhu, neustále obratně balancovat a dávat pozor, aby neupadl napravo či nalevo, buď do „bezmyšlenkovité imitace přírody“, nebo naopak do „sterilní abstrakce, jež pomalu nevystačí ani na slušné řemeslo“. „Všichni se podobáme provazochodcům! U provazochodce je tomu stejně jako s uměním a ostatně jako u všech lidí: Chce získat rovnováhu a udržet si ji.“ Z předmluvy autora