Výbor z díla. Básník Jiří Kuběna (PhDr. Jiří Paukert, nar. 31. 5. 1936) vystudoval dějiny umění na filosofické fakultě brněnské Masarykovy university. Činný jako historik umění na Památkovém ústavu v Brně, od roku 1994 jako kastelán hradu Bítova, kde každoročně organizuje celostátní setkání básníků. v roce 1966 vznikla Společnost přátel Jiřího Kuběny, kterou tvořili Václav Havel, Jan Koblasa, Věra Linhartová a Josef Topol. Jiří Kuběna pařil k okruhu časopisu Tvář, redigoval samizdatové sborníky Tempo (1968) a Tauros (1974), časopisy Proglas (1990) a Box (od roku 1988). Roku 1998 převzal od presidenta ČR Václava Havla zlatou medaili za vynikající umělecké výsledky. Je autorem asi třiceti rukopisných básnických knih; první knihu Zpívající Voliéra napsal jako sedmnáctiletý. v samizdatu vydal jen zlomky svého díla. Redaktory zaráželo v jeho poe­sii „vše - od složité struktury, složitých šifer a mnohoznačných odkazů k nejrozmanitějším okruhům symboliky, přes jejich vypjatou religiositu a složitou veršovou výstavbu a vůbec originální poetiku [...], až po takové její prvky, jako je otevřené autorovo přiznání k ‚maskulinitě jeho eróta'“ (Václav Havel). V Edici expedice vyšly pouze knihy Žízeň Hvězdy Jitřní (1986), Jiný Vesmír - Juvenilia I (1987) a výbor Hvězda a Kříž (1986). Jako bibliofilie vydal básník Audience u Papeže (1966), List Josefu Palivcovi (1967), Nelítostné Zastaveníčko a až v roce 1991 Moře v Úplňku.

Od počátku nacházíme v jeho poesii dramatičnost a důraz na zvukovou podobu básně. Jiří Kuběna oživuje katolictví, antické mythy, tíhne k moravské tradici. v knihách, které shrnul do svazků Juvenilia I-III (1953-1962), střídá různé poetiky od drobné lyriky po básně v próze. v šedesátých letech experimentuje s formou sonetu, kterému vtiskl komplikovaný řád. Pro knihy Krev ve Víno (1963), Jižní Kříž (1964), Kříž Dona Juana (1964), zařazené do Díla I-III jsou příznačné časté vnitřní rýmy, literární i biblické citace a Kuběnova stylizace jako prostředníka nadosobních ideálů. Nespoutaný proud řeči, ornamentální obraznost, historické odkazy a antická symbolika jsou charakteristické i pro Dílo IV-VI zahrnující knihy Matka Zjevení (1965), Život Iškariotský (1966) a litanickou báseň - Symfonii, koncipovanou jako modlitba, Jeden Všech Srdcí v Pravdě Srdce Zpěv (1966). Dílo VII-IX (Doryforos, 1971); Ganymedes, 1971; Dům Vína, 1979) sílí motivy úzkosti a hledání smyslu života; formálně se básník přiklání k časomíře. v Díle X-XII (Víno Noe, 1982); Blíženci v Krvi, 1984; Žízen Hvězdy Jitřní, 1986) začíná Jiří Kuběna experimentovat se sylabickým veršem. Jako mnohovrstevnatý básník renesančního typu se představil ve sbírkách shrnutých do Díla XII-XV (Oheň i Víno, 1988; Krev a Voda, 1988 a Ukřižování Vína, 1989) s návratnými motivy pravdy, věčnosti a smrti. Ukázky k z Juvenilií I-III, Díla I-XV, a další básně vyšly v objemné autorské antologii Krev ve Víno. Vydávání vlastního Díla (svazky I-VII, vždy po třech knihách) zahájil vstupní, druhý svazek, Jižní Kříž (knihy z let 1962-1964). Soubor esejů vyšel pod názvem Paní na Duze. Vydání Kuběnova kompletního Básnického Díla plánuje nakladatelství Vetus Via do jara roku 2006.