Román se odehrává v 18. století v Neapoli a vypráví příběh o lásce mezi vévodkyní Carlottou Rocca d´Evandro a slavným kastrátem Gasparem Conti. Titulní postava, Gasparo, je virtuosním zpěvákem, jenž byl v dětství vykastrován, aby nepřišel o svůj nádherný soprán. Jeho protějškem pak vypravěčka příběhu Carlotta, která vyrostla ve stejné vesnici. Gasparův zpěv ji už v dětství uváděl do vytržení, avšak Gasparo ve svých jedenácti letech z vesnice náhle zmizel. Carlotta ho znovu spatří až v dospělosti na neapolské divadelní scéně. Gasparo myslí především na své umění a to hlavní, co ho zajímá, je hudba a pěvecká technika, zatímco pro vévodkyni, jež poznala mnoho milenců a která žije ve volném manželství s o mnoho starším přítelem svého otce, jsou opojení, hra, opilství, zamilovanost a hudba jedinými šťastnými okamžiky ve světě, jenž člověku nepatří. Na tomto půdoryse se mezi oběma odehraje zvláštní milostná aféra, o níž oba milenci vědí, že nemůže být nekonečná.

Autorka obratně vykresluje atmosféru bohatého kulturního života Neapole 18. století s jejími paláci, divadelními sály, kostely a kočáry, s prvními záblesky osvícenství a uvolněnými mravy vyšších vrstev. Podobně, jako i v jiných svých knihách však Margriet de Moorová, klasicky vyškolená zpěvačka, která se stala spisovatelkou, zkoumá rovněž vzájemné působení různých forem umění a místo, které umění zaujímá v lidském životě.