V roce 1946 se mladý švédský novinář a spisovatel Stig Dagerman vypravil do Německa a v pozoruhodném svědectví zachytil, jak smíšené pocity v něm válečné trosky vyvolávají: zkoumá utrpení, nenávist i vinu.

Situace, v níž návštěvník na podzim roku 1946 zastihl německý národ, byla stručně řečeno taková, že vyvozovat z jeho ideologického postoje jakékoli závěry se jevilo jako morální nemožnost. Hlad je přece forma nevypočitatelnosti, nejenom fyzický, ale i psychický stav, který poskytuje velmi malý prostor pro dlouhé přemýšlení.