V originále „Archetypal Dynamics of Radical Religion: Theonemesis and Theocalypsis“

Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní. Nejde tady už o dokonalého a odtažitého Boha, který shůry shlíží na člověka v jeho marném a hříšném úsilí stát se dobrým, ale o zaníceného a stále se vyvíjejícího Boha, jehož vědomí závisí výhradně na lidském vědomí. Jung zde nemluvil o Bohu ‚tam venku‘, ale o samotném kolektivním nevědomém bytí. Jednoduše řečeno sebepoznání člověka závisí na jeho schopnosti poznávat Boha v sobě samém. V trvalém procesu individuace se vykupují navzájem Bůh i člověk.