Po únorovém převratu v roce 1948 se věznice v tehdejším Československu začaly plnit politickými vězni. Nemalou část z nich tvořili duchovní i prostí věřící křesťanských církví. Během věznění si v krajně nepříznivých podmínkách většinou dokázali uchovat nejen svou víru, ale i základní prvky svého náboženského života. Práce Jana Synka, pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů, sleduje průběh perzekuce církví a náboženských společností v poúnorovém Československu, vývoj vězeňství a náboženský život ve věznicích od habsburské monarchie po konec reálněsocialistického režimu. Srovnává komunity vězněných věřících podle vyznání, neomezuje se však přitom jen na nejpočetnější katolické kněží, řeholnice a řeholníky, ale pozornost věnuje i nekatolickým křesťanům, zejména adventistům, stejně jako Svědkům Jehovovým. Každodenní život věřících „muklů“ obsahoval čtení náboženské literatury, slavení svátostí a největších svátků, dokonce tajná teologická a další studia – to vše samozřejmě zakázané a přísně trestané. Pro mnohé duchovní znamenala zkušenost věznění důležité podněty pro jejich další pastorační, ekumenické i společenské působení.