Jedna z raných autorových knih je klíčovým textem k poznání jeho díla. Jde o spirituální rozbor učení pouštních otců, především Evagria z Pontiku, o negativních i pozitivních silách (daimonion), které jsou motorem lidského jednání a myšlení. Autor vychází z tzv. spirituality zdola, tj. spirituality, která nepřeskakuje přirozená stadia lidského poznání a zrání a která lidské slabosti a poklesky nevnímá jednoznačně jako selhání, ale jako prostor k růstu a sebepoznání. Autor ve svých výkladech vychází z principů analytické psychologie C. G. Junga, kterou aplikuje na myšlení církevních otců.