Tato malá kniha napsaná anonymním kartuziánem obsahuje dvě dílka: Uvedení do vnitřního života, vydané poprvé v roce 1945, a soubor deseti kázání, která autor pronesl mezi lety 1940 a 1943 v kapitule svého kláštera. První část nás zaměřuje ke konečnému cíli - žít už na zemi věčný život. Znovu oprašuje praktické evangelijní návody, které k němu vedou: prostou víru v přítomnost Boží v našich duších, opakované vzbuzování víry, naděje a lásky, důvěru v to, že právě naše slabosti jsou výživným substrátem, v němž se projevuje tvůrčí Boží moc. Kázání v kapitule, promluvy k velkým církevním svátkům, jsou pohledem z velké výšky. A přece jsou pohledem k zemi, když vezmeme v úvahu kontext, v němž byly proneseny: hrozné válečné roky, kdy mobilizovaní mniši opouštějí kartouzu a jdou pečovat o nemocné nebo umřít na frontu... Ke čtení tohoto dílka je dobré mít v ruce tužku k podtržení vět, které se trvale zapisují do čtenářských srdcí.