Eli ve svém bytě bydlí sama, ale její život je nerozlučně spjat s Espenem, Erikem a Emilem. K nim se později přidá ještě princ Eugen. Jsou to hlasy, které slýchá v hlavě a doprovázejí ji už od dětství. Eli je čas od času hospitalizována na psychiatrickém oddělení, kde se setkává jak s pomocí a podporou, tak s odmítáním a neporozuměním. Má obrovskou vůli a chuť žít normální život a tvořit, ovšem soužití s hlasy občas překročí hranice snesitelnosti. Přesto píše knihy, točí filmy a pořádá přednášky.