Autorovo poslední velké prozaické dílo Vyhlazení (1986) představuje zároveň poslední Bernhardův příspěvek světové literatuře. Hlavní hrdina Franz-Josef Murau v něm vypráví o komplexu svého původu, který lze popsat jedním slovem: zámek Wolfsegg. Zde Murau vyrostl a zde se rozhodl, že musí Wolfsegg opustit, chce-li zachránit vlastní existenci a nepřijít o rozum. Ještě jednou se sem však vrací, když rodiče a bratr přijdou při autonehodě o život. Nucený pobyt na zámku Muraua přesvědčí, že se od tohoto místa musí definivně odpoutat. Rozhodne se o Wolfseggu psát a všechno popisované tak vyhladit. K tomu použije prostředků, které Thomas Bernhard ve svém díle dovádí k dokonalosti: přehánění, komiky, zdánlivých banalit, jazyka znějícího až litanicky, krouživého stylu s neodmyslitelným opakováním již řečeného. Hrdinovo jímavé lidství a neschopnost mít dál cokoli společného s přetrvávající lživou národněsocialistickou i katolickou atmosférou zámku (v tomto smyslu celého Rakouska) vedou k rozhodnému vyústění: Murau odmítá Wolfsegg se vším, čím mu je a byl, vědomě se rozchází s převládajícím pokrytectvím ve společnosti a odděluje se tak od vší špíny a licoměrnosti, v níž musel vyrůstat.