Druhé album Vladimíra Merty, významného představitele našeho městského písničkářství, má zajímavý osud. Jeho první deska, kterou natočil během studií v Paříži v roce 1968, se domů jen pašovala. K nabídce na vydání druhého (prvního domácího) alba přistoupil pečlivě, vybral 11 písní a v únoru 1970 je natočil. Šokovaná textová komise nechala okamžitě smazat první píseň Nebylo mrtvých a není raněných, reagující na srpnové události. Poté byl zakázán název alba Pravda o Marii a deska měla být prodávána jen pod jménem autora, ale za několik dnů byla zakázána kompletně celá a záznam zlikvidován. Propašovaná nekvalitní kopie kolovala léta mezi fanoušky. Po více než 40 letech se podařilo najít původní pás, a album tak vychází v autorem zamýšlené podobě, kdy mnohé písně již dávno získaly statut legendy: Písmenková láska, Uplakaná Země paní Pampelišky, Jano! Jano! Jano!, Dobrodruh, Pravda o Marii...