V autobiografické próze, která je pásmem záznamů a úvah inspirovaných putováním do Indonésie, se Lubomír Martínek mimo jiné soustavně vymezuje vůči životnímu stylu založenému na těkavě povrchní konzumaci zážitků. Jeho Muškátový oříšek tak není jen osobitým, "antituristickým" cestopisem, ale také polemicky zahrocenou esejí o "běžných povinnostech člověka", který se rozhodl na svých cestách vzdorovat myšlenkovým stereotypům a kulturním předsudkům. Vzor kázně v myšlení a stylu, která je předpokladem takto vedeného zápasu o neodvozený výraz, Martínek nachází zejména v románové tvorbě Josepha Conrada a Roberta Musila, již v textu průběžně reflektuje.

 **Lubomír Martínek** (nar. 1954 v Českých Budějovicích) absolvoval strojní průmyslovku, vystřídal řadu zaměstnání, roku 1979 emigroval do Francie. Od roku 1989 žije střídavě v Čechách a v Paříži, krátkodobě i dlouhodobě pobýval v řadě zemí celého světa. Doposud vydal patnáct knih.