Soubor textů obsahující vedle básní převážně záznamy běžných denních událostí a autorovy subjektivní reflexe.

Kniha se z větší části shoduje s připravovanou a nakonec neuskutečněnou edicí z r. 1970. Obsahuje texty z 13 v rukopise dochovaných sešitů a jako celek jsou do ní zařazeny dvě sbírky básní, básní v próze i prozaických textů - Události, které vyšly samostatně r. 1948, a Události II, označené jako nejstarší část rukopisného odkazu. Knihu doplňuje předmluva editora J. LOPATKY, studie Z. URBÁNKA Poznámky o Janu Hančovi a "literatuře druhé možnosti" z r. 1968 a LOPATKŮV přehled osudů Hančova díla. Vlastní Hančovy texty dokumentují autorovu cestu od raných experimentů s poezií k formě uvolněného minimálně stylizovaného záznamu všedních denních dějů. Ve sbírce Události, která knihu otevírá, převládá volný verš přecházející v některých částech v proud strohých, krátkých vět, jejichž prostřednictvím jsou zachycovány často zcela banální všední skutečnosti. Směs různorodých vjemů a postřehů je tu však svou proměnou v textový záznam vyjmuta z běžných životních schémat a stává se skutečností s novými významovými kvalitami. - V Událostech II se tyto proudy všedních životních skutečností objevují ještě častěji. Obohacují je útržky různorodých životních příběhů, tvořících analogie k tomu, jak své bytí vnímá zaznamenávající subjekt, který se v častých filozofujících reflexích obrací k faktu samotné lidské existence. - Hančův rukopis se postupně dále uvolňuje a v "sešitech" dospívá k formě "deníkového záznamu". Zapisovatel tu bez jakéhokoliv zřejmého jednotícího záměru zachycuje své myšlenky i všední události ze svého okolí, které mísí s ironickými i sebeironickými glosami, apostrofami a pointovanými příběhovými fragmenty. Všechny záznamy mají úzkou existenciální vazbu k subjektu zprostředkovatele, který dává najevo své citové zaujetí, exaltaci, hněv, úzkost. (Vladimír Papoušek, Slovník české prózy, 1994)