Autor ve své studii analyzuje výrazové prostředky a rituály subkulturních skupin – teddy boys, mods a rockerů, skinheadů a punků –, které jsou střídavě přehlíženy, odsuzovány a svatořečeny, jednou se na ně pohlíží jako na hrozbu veřejnému pořádku a jindy jako na neškodné šašky. Význam subkultury je vždy sporný a styl je prostorem, v němž se protichůdné definice střetávají s největší silou. Velkou část knihy proto zabírá popis procesu, ve kterém se ty nejbežnější předměty stávají „stylem“ subkultury. Spínací špendlík, špičatá bota, motorka, vlasy česané na patku nebo určitý druh oblečení tak nabývají symbolických rozměrů, stávají se jistým druhem stigmat, známkou dobrovolně přijatého exilu, kterým příslušník subkultury oznamuje Odmítnutí.