Golo Mann (1909–1994), syn slavného německého spisovatele Thomase Manna, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929, a sám úspěšný spisovatel a historik, ve své autobiografii líčí své dětství a mládí v letech 1909–1933 strávené výlučně v Německu.

Autor, oceněný řadou literárních cen (např. Goethova cena města Frankfurtu nad Mohanem za rok 1985), popisuje rodný dům s imponující postavou otce, rané dojmy literatury, hudby a divadla, školní léta i působení ve skautu, pobyt v internátu na zámku Salem, svá studia, která po maturitě absolvoval v Mnichově, Berlíně a Heidelbergu, píše také o Carlu Jaspersovi, socialistickém studentském svazu, svých prvních textech a snaze působit proti duchu vzmáhajícího se nacistického hnutí, o Výmarské republice a všem, co v zárodcích předjímalo vývoj v budoucí třetí říši. Mannova kniha je „moudrá a současně, navzdory vší hořkosti, svým způsobem veselá“ (Marcel Reich-Ranicki).