Tzv. druhá scholastika je dnes považována za samostatný kulturně-dějinný fenomén, který je třeba studovat s nemenší intenzitou než antickou nebo středověkou filosofii. Čtenáři předkládaná publikace představuje v česko-slovenském kulturním prostoru první monografické zpracování základních metafyzických otázek jednoho z hlavních představitelů této epochy, španělského teologa, filosofa a právníka Františka Suáreze (1548–1617). Výklad Suárezových názorů je zasazen do kontextu hlavních proudů středověké scholastiky (tomismus, scotismus, nominalismus). Při zkoumání těchto otázek, jakými jsou předmět a povaha metafyziky, pojem jsoucna, transcendentálie, individuace a univerzálie, je využívaná téměř veškerá relevantní sekundární literatura.