Dívce Jenny je asi deset let. Právě začíná zima a s ní přichází i sníh. Když Jenny přistane na nose jedna jediná sněhová vločka, začíná přemýšlet o tom, co za vločku to je: je hodná?, jak je stará? má ji vločka ráda?, jak se jmenuje (určitě Harry!), jaký má vztah s jinými sněhovými vločkami (vločky se přece rády lepí na sebe a vytvářejí závěje…), kolik miliard vloček Bůh zvládne nasněžit? kam vločky odcházejí (až se zase oteplí, je čas říci Harrymu „sbohem“ – nebo snad „na shledanou“)?. Jenny hledá odpovědi na své otázky a racionální vysvětlení jejího staršího bratra ji neuspokojují. Uvažování nad koloběhem vloček, závějemi sněhu a „putováním“ vody po Zemi vedou Jenny k myšlenkám o Bohu, ke kterému si i díky příhodě s neobyčejnou sněhovou vločkou vytváří nový, osobní vztah.