Autobiografický příběh Nicolaie Lilina je fascinujícím portrétem podněsterské komunity Urků, jež byla ve třicátých letech minulého století násilně přesídlena do oblasti dnešního Moldavska, svými kořeny však dodnes tkví v sibiřském prostředí a tamním způsobu života. Lilinovo vyprávění, rámované popisem autorovy vojenské služby v Čečensku, tvoří spontánní sled epizod z doby vlastního dětství a dospívání v podněsterském Benderu a čtenáře postupně zasvěcuje zejména do zákonů a zvyků místní sibiřské zločinecké enklávy. Ve vzpomínkách na to, jak dostal svůj první nůž, byl poprvé uvězněn nebo se zúčastnil skutečného boje, nás tak autor postupně zasvěcuje do zvláštní soustavy hodnot urcké komunity, jež navzdory zločinnému životnímu stylu vyznává nemalý počet originálních mravních zásad, ať už jde o pohrdání penězi a přepychem, lásku k dětem, nemocným a postiženým, pravdomluvnost za všech okolností či zásadně nepřátelský postoj k obchodu s drogami a znásilňování žen.

Strhující jsou Lilinovy popisy iniciačních rituálů mladých zločinců či popis poměrů ve vězení pro mladistvé, samostatnou kapitolu tvoří detailní výklad tetovacích praktik uvnitř komunity. Autorovo líčení je do jisté míry motivováno odporem k cynickým praktikám moderních ruských a ukrajinských zločineckých klanů, kontrastujícím se "zločineckou ctí" Urků, vypravěč sám však v závěru knihy dospívá k poznání, že loupež či vraždu nelze ospravedlnit ani prastarými zákony komunity.

Lilinova románu se během tří dnů po jeho italském vydání prodalo téměř 30 000 výtisků, obšírnou pochvalnou recenzi mu věnoval autor slavné Gomory Roberto Saviano a překládá se do více než deseti jazyků.