Autobiografický příběh Ceijy Stojky otevírá dosud ignorované téma holocaustu Romů. Desetiletá Ceija byla v roce 1943 deportována s matkou a sourozenci do Osvětimi-Březinky a odtud později do dalších nacistických táborů, kde byla většina jejích příbuzných povražděna. Ceija však přežila a po válce se vrátila do Vídně, kde žije a tvoří dodnes.

Tato kniha je doplněna dvěma studiemi a rozhovory s autorkou, bohatým obrazovým doprovodem včetně fotografií jejích obrazů. Publikace vychází v rámci mezinárodní edice romských autorů, v níž se už čeští čtenáři mohli setkat s románem Matéa Maximoffa Sudba Ursitorů.