Román Paula Austera z roku 2006 je zvláštní; tajuplná próza. Hlavní hrdina pan Blank se probouzí v poloprázdné místnosti; neví; kdo je; ani to; proč je zde. Vše se odehrává v uzavřeném prostoru; do něhož sice z vnějšího světa postupem času vstupují různé osoby a jejich ne zcela dořečené příběhy; avšak zdá se; že tyto návštěvy spíše ještě prohlubují uzavřenost světa; v němž se pan Blank nevysvětlitelně ocitl a ve kterém to jediné; čím si může být jist; je pocit viny; jehož příčinu nezná. Dialogy s návštěvníky situaci nevyjasní; nadto se v nich ještě více stírá hranice reality a fikce; smyšlené a skutečné historie. Pokud se čtenář snaží předjímat; je vzápětí nucen své domněnky opouštět. Návštěvníci jsou v nějakém vztahu k panu Blankovi; to je zřejmé; často dokonce naznačují; že právě on nese odpovědnost za to; co se jim přihodilo; ale ani tato fakta záhadu zmíněného zamčeného pokoje neosvětlují…

Stylistická a kompoziční vybroušenost knihy není na újmu čtivosti; naopak rysy špionážního příběhu a tajemné náznaky udržují čtenáře v napětí od začátku až do překvapivého konce…