Sáhne-li autor po tematice mnohokrát zpracované, může riskovat, nezájem čtenáře. Pokud ovšem svou metodou, tvůrčím přístupem k látce nevytvoří dílo osobité, v němž příběh, život, osud člověka vyvstane v jiném světle, v nových souvislostech. Zdá se, že autor této knihy měl tuto ctižádost i touhu a komponoval své dílko jako malou symfonii, chcete-li litanii biblického smutku a básnivé obraznosti. O čem vypráví? O židovském ghettu v jednom litevském městě na konci druhé světové války. Stařešina ghetta – starý Abrahám se dozví, že děti do deseti let mají být z ghetta odvezeny a likvidovány. Jde za velitelem tábora Schogerem a přednese mu prosbu „rady starších“, aby děti ušetřil. Němec souhlasí, ale s podmínkou, že Abrahámův syn Izák, který se Schogerem hrává šachy a vždy ho dosud porazil, s ním sehraje o děti partii. Když Izák vyhraje, děti budou žít, avšak Izák a později i jeho milovaná Ester to zaplatí životem. Když prohraje, zůstane na živu, ale děti půjdou do plynu. Jen remíza zachová status quo. Usednou tedy k šachovnici, cynický lágerführer a židovský chlapec, a hrají partii, v níž jde o životy lidí. Každý tah figurkou otvírá jednu kapitolu, v níž se pak exponují osudy jednotlivých hrdinů. Objevují se na scéně vždy ve vypjatých situacích, střetávají se s krutými okolnostmi a bojují za lidskou důstojnost, často i za cenu života.