Milý pane Bohušku, a tak zase život udělal mimořádnou smyčku…, tak začíná i končí kniha, jejíž podtitul zní Z dopisů Hrabalovi. A Mercedes Benz je skutečně jakoby poctou Bohumilu Hrabalovi, v žádném případě však plagiátem. Děj je uvozen a uzavřen panychidou na počest velkého českého prozaika, odehrávající se v jedné z Gdaňských pivnic – jednoho z posledních míst, kde si lidé ještě vyprávějí. A psaní je umění vyprávět.

Tématem, stejně jako v Hrabalově povídce Večerní kurz, jsou lekce jízdy motorovým vozidlem. Děj se odehrává v Gdaňsku na počátku devadesátých let dvacátého století a hlavní hrdina a vypravěč (snadno ztotožnitelný s autorem), postarší automobilový elév, se snaží, s pomocí sličné instruktorky, slečny Ciple, proniknout do tajů řízení. Protože je však při hodinách pod velkým tlakem, způsobeným pocitem vlastní nemohoucnosti, hledá únik ve vyprávěních o automobilových eskapádách svého dědečka a babičky. Během lekcí se mezi ním a instruktorkou vytvoří křehké intimní pouto. Vyprávění o hodinách jízdy, o dávno zmizelém světě pionýrů automobilismu, rafinovaný milostný motiv, vlídný humor a autorův milovaný Gdaňsk se slévají do až laskavě poetického celku, který v nás spolehlivě vyvolá vlnu oné sladkobolné nostalgie, když si uvědomíme, že zase život udelal mimořádnou smyčku…