V této bilanční knize se prezident republiky ohlíží za posledními dvěma desetiletími vývoje naší společnosti a podrobuje důkladné analýze průběh ekonomické a politické transformace Československa, resp. České republiky od pádu komunismu v roce 1989 po současnost. V první kapitole se vrací ke kořenům komunistického režimu a po popisu rozdílů mezi hypotetickým a reálným komunismem, výkladu charakteristik reálného modelu a načrtnutí politické dimenze komunistické éry (rozdělené do tří období, 1948-1956, 1957-1969 a 1969-1989) dochází k příčinám pádu tohoto systému (spíše než o porážku zvnějška šlo podle něj o vnitřní kolaps) a shrnuje způsoby, jak se společnost vyrovnává s jeho dědictvím. Druhou kapitolu věnuje detailnímu výkladu transformačních kroků podniknutých od roku 1989, ať politických (mj. komentovanou citací programových zásad Občanského fóra, konstatováním existence dvou konstituujících se koncepcí, tzv. „havlismus“ a liberalismus, a rozborem tzv. třetí cesty), či (v podrobnější analýze) ekonomických (mj. připomíná své desatero ekonomické transformace, spory o transformační strategie či příčiny krizového výkyvu v roce 1997). Ve třetí kapitole se několika komentáři dotýká dnešní situace, kvality našeho politického a ekonomického systému, v tom prvním mj. konstatuje, že na naší politické scéně vymizel pravolevý konflikt, v druhé se např. pozastavuje nad příčinami dnešní ekonomické krize, a speciálně se věnuje kritickému zamyšlení nad fenoménem EU. Poslední kapitolou zakončuje svou bilanci pokusem upozornit na „dnešní tendence a ideje, které budou určovat realitu zítřejšího světa“: jsou jimi podle něj směřování ke „global governance“, mimoparlamentní svět tzv. „nevládních organizací“, soudcokracie (uzurpování politické moci justicí), vstup dalších zemí a částí světa do světového ekonomického systému, posilování pozice Asie, multikulturalismus a prudký nárůst a zdokonalování technologií.