To, co nazýváme naším „středním věkem“, nemusí být kritickým bodem na cestě ke smrti. Může to být kritický bod směřující k životu, jaký jsme nikdy nepoznali, jaký jsme nemohli poznat, když jsme byli příliš mladí a domýšliví, abychom mohli hodnotit jeho hranice. Stárnutí nás může usadit – ale také probudit, abychom si uvědomili, jak je život drahý a jak velmi křehký. Je načase, abychom se stali opravdovými rádci a správci naší drahé planety, a to nejen podle jména, ale svým skutečným působením. Do chvíle, než nás Bůh povolá domů, bychom měli usilovat o to, aby se z tohoto světa stal domov našich snů.