Životopis božského Mistra šrí Maháprabhudžího napsal jeden z jeho nejbližších žáků. Ti, kdo měli možnost se s ním setkat, ho nazývali „vtělením vesmírné lásky a moudrosti“. Byl to jogín z Rádžastanu, jehož život byl naplněn událostmi, které přesahují lidské chápání. Autor popisuje v knize projevy Maháprabhudžího jasnozřivosti, telepatie, uzdravování nemocných, přivolávání deště a další zázraky, jichž byl za 23 let, kdy pobýval v jeho blízkosti svědkem. Lidé sobečtí, domýšliví a vzpupní se po setkání s Mistrem měnili v bytosti, které si začaly uvědomovat, co to znamená být člověkem.