Kdosi se jednou Lao-c'eho zeptal: „Jak jsi našel pravdu?“ A on odpověděl: „Seděl jsem pod stromem a dělal vše, co pro to bylo třeba dělat, vše, co bylo v lidských možnostech, a propadal jsem pocitům marnosti. Dosáhl jsem mnohého, ale ne všeho, něco stále chybělo, něčeho se nedostávalo, a najít onen chybějící článek bylo to nejtěžší: byl nepolapitelný, byl nepostižitelný. Jak jsem tam tak seděl, najednou jsem uviděl padat list, suchý list… viděl jsem, jak se pomalu snáší k zemi a poddává se pohybu větru. Vítr vanul na sever – a list letěl s ním, vítr se stočil na jih – a list letěl s ním., pak vítr ustal a list spadl na zem, bez jediné stížnosti, bez boje. Snesl se dolů, aniž si sám určoval směr.