Lyrika v sobě Vinant nezapřel ani v povídkách, vydaných posmrtně nejprve ve výboru Přes řeku a později souborně v knize Mlhou tam a zpět, do nichž se promítlo také jeho povolání, blízkost k lidské bolesti. Jako dobrý diagnostik lidské duše dokázal ve svých drobných prózách citlivě zacházet se situacemi a slovem, ale rovněž do jejich struktury přenést přesně odposlouchaný dialog prostých lidí, svých pacientů.