Práce předního českého uměleckého historika, specialisty na domácí uměleckou scénu 60. let 20. století, která se na příkladech tvorby těch nejzajímavějších a nejpřínosnějších uměleckých individualit zabývá interpretací uměleckých děl. V samostatných kapitolách se setkáváme s výtvarnými umělci, převážně malíři a sochaři – Karlem Malichem, Magdalenou Jetelovou, Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou, Stanislavem Kolíbalem, Milanem Grygarem, Karlem Neprašem, Čestmírem Kafkou a Vladimírem Novákem.

Autor si zároveň pokládá otázky po smyslu umění, tak, jak si je kladli už mnozí před ním, přibližuje nám názory některých svých předchůdců i souputníků a polemizuje s nimi.