Protagonista tohoto objemného románu, Eléazard von Wogau, působí v severovýchodní Brazílii jako dopisovatel jedněch francouzských novin. Jako specialista na barokního jezuitu Athanasia Kirchera dostane nabídku připravit k tisku obskurní, nikdy nevydaný rukopis ze 17. století, ve kterém jeho neméně obskurní autor, Caspar Schott, popisuje život a dílo tohoto zapomenutého německého jezuity a svého učitele, „mistra sta umění", zakladatele egyptologie, vulkanologie, vynálezce mikroskopu a laterny magiky, polyglota a astronoma. Děj románu se tak záhy větví do dvou časových rovin. V jedné sledujeme osudy Kircherovy, ve druhé osudy Eléazarda a jeho současníků, především jeho bývalé ženy Elaine, paleontoložky, a jejich dcery Moémy. Elaine se účastní výpravy pořádané univerzitou v Brazílii, jejímž cílem je nalézt neznámé, ovšem vysoce ceněné zkameněliny. Za tímto účelem se vydává v doprovodu svých kolegů do Amazonského pralesa. Počáteční vědecký záměr se záhy mění v boj o přežití. Moéma, Eléazardova drogově závislá dcera, prožívá především cestu k podstatě vlastního života. Na své pouti se střetne s další postavou románu, „Mazánkem" Nelsonem, zmrzačeným chlapcem, jehož životním snem je koupit si za vyžebrané peníze motorový vozík, především však sprovodit ze světa guvernéra státu Maranhao, který je zodpovědný za smrt jeho otce. Sám Eléazard, jenž zpovzdálí sleduje guvernérovy nekalé praktiky, prožívá na pozadí nedávného rozvodu vzplanutí k tajemné Italce Loredaně. Ovšem i jeho práce nabere ke konci neočekávaný a nepříjemný obrat.

Kniha obdržela v roce 2008 literární cenu Prix Médicis, cenu Fnac a byla v užším výběru na Goncourtovu cenu.