Žádný sociální program se nemůže vymanit z pasti, kterou bychom pro příště mohli nazývat Murrayho paradoxem. Čím účinnější je sociální program, tím více podporuje vznik takových situací a takového chování, které chtěl původně eliminovat. Přestavme si, že nežádoucím jevem je narkomanie a že existuje zázračná pilulka, která okamžitě a bezbolestně osvobozuje lidi od závislosti na drogách. Zkusme si představit, co by se v takovém případě stalo, ptá se Murray sugestivně. Samozřejmě, že každý by chtěl drogy zkusit, protože by měl zajištěno vyléčení, dodává čtenář automaticky. Spotřeba drog by se zřejmě zvýšila. Pokud by se sociální programy svou povahou blížily zázračné pilulce, byly by kontraproduktivní. Nikomu by nezáleželo na tom, zda se ocitne bez práce, měl-li by jistotu, že jeho problém sociální program rychle vyřeší. Ekonomové by to nazvali morálním hazardem. Pokud na druhé straně sociální program nefunguje, utrácí daňoví poplatníci zbytečně, a to jen proto, aby si za své daně "koupili čisté svědomí", že něco udělali. To je podstata paradoxu, okolo kterého se točí celá kniha Příliš mnoho dobra, jejíž titul v originále (Losing Ground) zní možná ještě výstižněji.