Kniha Omara Mounira s tímto poněkud podivným názvem skrývá strhující životopis Francouzky českého původu paní Jarmily Baxové, redaktorky zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Toto životopisné vyprávění vzniklo v roce 2004, tedy v době, kdy bylo paní Jarmile Baxové již 80 let. Z odstupu vysokého věku považuje již za zbytečné cokoli přikrašlovat nebo zamlčovat, a tak před našima očima ožívají osudy skutečných lidí ani dobrých, ani zlých, prostě takových, jaké můžeme obvykle potkat v podmínkách, jaké jim dokáže připravit jen komunistický nebo nacistický režim. Každý z nich chce svůj život prožít co nejhodnotněji a ne každému je něco takového dopřáno. Každý z nich má svou velkou touhu a zdaleka ne každému z nich se ji podaří naplnit. A to byl i osud paní Jarmily Baxové, která od svého mládí toužila vrátit se do rodné Paříže. Desítky let to nebylo možné a v okamžiku, kdy to již možné bylo, najednou zjišťuje, že to již není její Paříž, že si s ní nerozumí, že už se nemá kam vrátit, jen zpátky do Prahy, odkud celý život toužila uniknout.