Vzpomínky postaršího kverulanta nejsou suchopárným líčením dávno odeznělých dějů, nýbrž spádným, živým i napínavým vyprávěním o letech 1935–1968, jež z jiného pohledu, než bylo dosud obvyklé, dokresluje patos, slávu i mizérii těch časů. Autor píše mj. o likvidačních studentských prověrkách v lednu 1949, kdy ho ostražití pokrokáři označili za největšího reakcionáře českých vysokých škol, ale i o lidech kumštu, vědy, politiky, sportu, s nimiž ho osud svedl.