Působivé vyprávění je pojato jako mozaika ze vzpomínek autorky, která byla v roce 1945 s rodiči a sestrou vysídlena z milovaného zámeckého domova ve stříbrském kraji do Bavorska a neustále cítí vytržení z rodné půdy. Pečlivě a láskyplně zaznamenává historii šlechtické rodiny, veselé i smutné rodinné události, s humorem a dojetím líčí atmosféru v širokém příbuzenstvu, příhody a osudy služebnictva, velké změny způsobené válkou. Pozoruje očima děvčátka a jen krátce reflektuje zrakem dospělých. Barbara von Wulffen neskrývá hořkost ženy, jíž „dějiny“ zasadily nezhojitelnou ránu; její stesk nad národnostní nenávistí Čechů i Němců aktuálně promlouvá do diskusí o česko-německých vztazích.