V knize Omer Bartov úspěšně zpochybňuje převládající názor, že německá armáda byla za 2. světové války apolitickou a profesionální bojovou silou, jež měla s nacistickou stranou jen málo co do činění. Bartov se zaměřuje na titánský zápas mezi Německem a Sovětským svazem, kde bojovala obrovská většina německých vojsk, aby ukázal, jak krutě vedená válka přetvářela armádu podle Hitlerových představ. Bylo třeba, aby takoví vojáci, brutálně týraní a brutálně se chovající, nahlíželi na své nepřátelské oběti ve světle šlechetného patriotismu, a ospravedlňovali své vlastní, na nich páchané ukrutnosti tím, že je považovali za podlidi. Autor zkoumá zkušenosti průměrného vojáka čelícího vládní propagandě a indoktrinaci, hrůzným povětrnostním podmínkám, nedostatku potravy a přísnému systému vojenské justice, jež vykonávala dozor nad popravou 15 000 německých vojáků. Bartov vytrvale zkoumá dopisy, diáře, vojenská hlášení a ostatní zdroje, jež ukazují, že Hitlerova branná moc (Wehrmacht) si osvojila ideu, že válka je obranou civilizace proti židobolševickému barbarství, válkou rasového přežití, kterou je třeba vést za každou cenu.