Kniha jednoho z našich předních hudebních vědců je v české odborné literatuře dosud nejdůkladnějším a nejucelenějším výkladem o antické – především řecké a římské – hudbě.

Autor se podrobně zabývá tím, jakou měla antická hudba podobu (tónovou, rytmickou, zda existoval i vícehlas), na jakých principech byla založena notace, jaké hudební nástroje byly používány. Ve druhé části autor sleduje historický vývoj hudby v širokém rozpětí půldruhého tisíciletí, od raných fází řecké společnosti přes klasické a helénistické období až do doby římské a jejího přechodu k ranému středověku. Zvláštní pozornost je věnována hudbě v antickém divadle a vývoji hudební teorie.