Finsko bylo vždy nejvíce izolovanou a nejméně pochopitelnou ze všech skandinávských zemí. Nezávislost získalo teprve roku 1917 a předtím bylo po stovky let pod nadvládou dvou imperiálních mocností: nejprve to byli Švédové a potom carské Rusko. Proto se směr jejího historického vývoje vždy řídil bojem za získání nezávislosti, bojem za uznání a bojem o samotnou existenci země. Finsko je převážně rovinaté - budete muset hodně cestovat, abyste poznali místní rozdíly. Na jihu objevíte nejméně dramatickou scenérii, ale hlavní město Helsinky je se svojí skvostnou architekturou a skvělými muzejními sbírkami více nežli kompenzací. Vodní systém jezerního regionu táhnoucí se z východu od ruských hranic na západ k průmyslovému městu Tampere nabízí k vidění krajinu, kde se častěji setkáte s vodními plochami nežli se souší. Finsko je v celém světě známo ale především jako země lesů a jezer. Těžko hledat jiný stát, kde je tolik jezer. Donedávna se geodeti nebyli schopni dohodnout, kolik jich Finsko vlastně má. Tisíce malých jezírek je skryto ve špatně přístupných končinách severního Finska, takže se odhady pohybovaly mezi 35 až 60 tisíci jezery. Teprve družicové snímkování z roku 1987 ukázalo, jak hluboce jsou tato čísla podceněna. V současné době oficiálně platí počet asi 190 000 jezer, někdy se můžete setkat i s dvojnásobným počtem. Finsko není, ač se to často říká a píše, ve Skandinávii. Je pravda, že se geopoliticky řadí do společenství severských států (Finsko, Island, Dánsko, Norsko a Švédsko). Tyto státy tvoří personální unii, o které se často říká, že je skandinávská. Ve skutečnosti je však „severská“. Ale pouze nejsevernější a nejzápadnějších končiny Finska jsou geograficky položeny na Skandinávském poloostrově. Celý zbytek Finska nemá se Skandinávií nic společného. Řadu Finů také nepotěšíte, když je nazvete Skandinávci. Správně to jsou Seveřané, těch pět států proto správně nazýváme severské státy. Také není bez zajímavosti, že téměř čtvrtina Finska leží za polárním kruhem.