Vzpomínková próza Bulata Šavloviče Okudžavy (narozen 1924) zachycuje období autorova dětství, dvacátá a třicátá léta, prožitá střídavě v Moskvě, na Urale a v rodném kraji jeho rodičů. Na osudech početných chlapcových příbuzných - tet, strýců, babiček, dědečků, ale především otce a matky - je sugestivně vylíčena atmosféra vzmáhajícího se ruského bolševismu a následné trpké prozření a rozčarování. Okudžava se stává bezděčným účastníkem těchto politických bojů, majících pro mnohé členy rozvětvené rodiny tragické důsledky, a po šedesáti letech se pokouší se svou zkušeností vyrovnat autobiografickou prózou.