Román o dětství a dospívání v 50. letech v rozvrácené rodině „nepřítele socialismu“, v internátě hornických učňů a na vojně. Byl napsán již počátkem 80. let, ale pro své drsné, neidylické zachycení doby (ač vcelku dodržující ideologické hranice) mohl vyjít až na samém konci přestavbového uvolnění, těsně před revolucí, takže nebyl kriticky doceněn.

Potřeba postavit se brutalitě, falši a farizejství nezmizela s listopadem 1989. Hrdinou románu je Matouš Toner, stejně jako autor, kluk z pražského Karlína, jehož dětství skončí počátkem padesátých let otcovým odsouzením do pracovního tábora. Proč se tak stalo, se Toner úplně nedozví, ale o to víc se v něm pak ozývá touha po spravedlnosti. Držet slovo nebo pomoc kamarádovi pro něho nejsou prázdná slova, ale příkazy první důležitosti. A dívky ho v jeho dospívání také nenechávají chladným. Ať se Toner ocitne kdekoli, všude následuje konflikt. Jakákoli brutalita vrstevníků namířená proti slabšímu kamarádovi, faleš ředitele učiliště toužícího po uznání nadřízených, farizejství vychovatelů i funkcionářů svazu mládeže nebo nadřízených důstojníků ho vedou ke vzpouře. Dušek román dopsal v roce 1982 a trvalo sedm let, než se na jaře 1989 dostal ke čtenářům. Konflikty Matouše Tonera pojmenovávaly pravým jménem společenskou zkušenost jeho generace z padesátých a počátku šedesátých let. Je to člověk z rodu dalšího Duškova literárního hrdiny: Tadeáše Falka známého z románů Panna nebo orel, Tuláci či z filmu Juraje Herze Křehké vztahy.