Zatímco jedni se zabývají přítomností, zajímají je věci aktuální pro současné bytí, jistá sorta osob se zaměřuje na minulost, což ti druzí někdy jen těžko chápou a potichu se usmívají nad takovým bláznostvím, poněvadž v tom vidí jen jakousi nevyváženost jejich ducha.

Ale lidé jsou tvorové zvídaví a chtějí vidět dál a hlouběji do minulosti. A v tom jim pomáhají historikové, archelogové, archiváři, nebo třeba jen záhadologové.

Vize hledačů minulosti mohou překračovat bariéry času. Zní to možná absurdně, ale je to tak. Záhadologičtí hledači minulosti se totiž neobejdou bez fantazie, jež bývá profesionálům někdy cizí. Neobejdou se bez spekulací a hypotéz, které je posouvají vždycky o krok dál, než je tomu mezi profesionálními historiky a archeology. Čtenář to možná pochopí až dočte poslední stránky této knihy, která je svým způsobem místy zvláštní a snad i ojedinělou exkurzí za ty baréry času, tvořící dějiny. Je věnována Praze, srdci našeho lidu, které neúnavně pulzuje už více než tisíc let a jehož tep se autor pokoučel zachytit.

Zachytit podivuhodnou magičnost některých míst v Praze však nebylo hlavním cílem autorovi práce. Šlo mu především o to, vzdát hold městu, které se stalo skutečným srdcem českého národa, neboť události, které se zde v průběhu dějin odehrávaly, měly zpravidla dopad na život celé země. Tady začala v roce 1419 husitská revoluce, roku 1618 zde zahájili evangeličtí stavové svůj několikaletý odboj proti habsburkům, který nakonec skončil krvavým zúčtováním na Staroměstském náměstí. A zde také v roce 1918 započala cesta ke znovunabytí samostatnosti.