Málokterá kniha byla ještě před samotným vydáním tak očekávána i zatracována, jako právě tato. Je výsledkem dvacetiletého úsilí čerstvého nositele vysokého ruského vyznamenání Legenda ruské žurnalistiky. Poprvé zveřejňuje otřesné dokumenty sovětské éry z odtajněných ruských archivů, ale i z některých neznámých českých pramenů. Reportáže ze srpna 1968 prolíná s událostmi pozdějšími – až do roku 2008, kdy tato kniha vyšla v nakladatelství Sobranije. Knihou prostupuje také autorova letitá korespondence s J. Hanzelkou a M. Zikmundem, zachycuje však i demonstraci ruských disidentů na Rudém náměstí, jejich osudy, stejně jako i Svobodnou Evropou odvysílaný protest tzv. čtvrté generace ruských spisovatelů, inspirovaný V. Aksjonovem a J. Jevtušenkem. Dokumentuje postih osobností z nejrůznějších vrstev ruské inteligence za veřejně projevený nesouhlas, na konkrétních faktech vyvrací lži sovětské propagandy o vraždění vojáků v srpnu 1968 v ČSSR. Šinkarjova kniha je ojedinělým svědectvím o postojích a stavech myslí těch, kteří byli z Brežněvova rozhodnutí určeni k tomu, aby rozšířili a stabilizovali geopoliticky pojímaný strategický prostor vlivu Moskvy v Evropě.