Dva ostrůvky ve Středozemním moři, přibližně mezi Mallorcou a španělským pobřežím u Valencie. Dva ostrůvky, které tvoří nerovný sesterský pár, ačkoliv je dělí jen uzoučký průliv o šířce tří námořních mil. Ibiza je považována za ostrov naháčů a krasavců, útočiště dětí květin, ostrov radosti ze života s nekončícími karnevaly. Formentera je naproti tomu klidný "ostrov pro všechny, kdo hledají samotu". To vše je a zároveň není pravda. Ibiza skutečně je jedním z nejmódnějších středisek Evropy. Hemží se to tu skutečnými umělci i falešnými proroky, zestárlými hippies a opálenými svalovci. Jsou tu zbohatlí hochštapleři i zchudlí šlechtici; ostrov je stále jevištěm pro všechny blázny i ty, kdo se již trochu usadili. Na ostrově o rozloze 541 čtverečních kilometrů je však stále dostatek prostoru i pro snová údolí rozkvetlých mandloní, pro malebné zátoky a příkré útesy, piniové lesy a terasovitá políčka. Obilí zde dozrává už v červenci. Zemědělci ho sklízejí starými metodami, natřásáním ve větru oddělují zrno od plev, selky v černých krojích pasou stáda koz a ovcí. Stejně jako sousedka Ibiza, započala i Formentera (100 km2) svou turistickou kariéru jako ostrov dětí květin. Ti jsou však už dávno pryč. Zanechali po sobě - kromě několika bizarních hippiesáckých trhů - jen jediné dědictví: svět ví, že Fortmentera vůbec existuje. Díky tomu ostrov není tak přeplněný jako ostatní členové Baleárského souostroví. A přitom je zajímavý a proměnlivý: jsou tu světlé písečné pláže a daleko do moře vybíhající prsty země, obilná pole a vinice. Vřesoviště porostlá aromatickými bylinami přecházejí do úhorů, kde není nic než kameny, štěrk a tetelící se vzduch. Ale v březnu a dubnu se Formentera podobá pestré jarní zahradě, v květnu kvetou na úhorech slaměnky vonící po kari - a tehdy si jsou sesterské ostrovy skutečně rovny.