V knize se Foucault pokouší objasnit metodologická východiska svých tří předcházejících historických studií. Kriticky reviduje užívané postupy, snaží se přesně a důsledně definovat základní pojmy (diskurs, výpověď), vymezuje se vůči tradičním disciplínám, jako je historie idejí či anglosaská analytická filosofie jazyka, a do svého repertoáru zavádí nové pojmy: diskursivní formace či nediskursivní praxe.