Mexický esejista a romanopisec se v tomto rozsáhlém historicko-kulturním eseji pokouší dobrat kulturní kontinuity hispánského světa, která by dokázala překlenout jeho ekonomické rozdíly a politickou roztříštěnost. Základní metaforou knihy jsou zrcadla (´Zrcadla symbolizují realitu, slunce, zemi a její čtyři světové strany, zemský povrch i hlubiny země a všechny muže a ženy, kteří ji obýváme,´ píše Fuentes), neboť v hrobkách předkolumbovských kultur v okolí Veracruzu byla nalezena pohřbená zrcadla, jež měla zjevně sloužit k orientaci mrtvých při jejich cestě na onen svět.