Problém nacistické právní filosofie, který nenapsal ještě prof. JUDr. PhDr. Dr.h.c. Viktor Knapp, DrSc., ale jen dr. Viktor Knapp, je však pro všechny, kdo se setkali s jeho pozdějšími texty, skutečným překvapením. Ačkoli jde o Knappovo velice rané dílo, nalezneme v něm již onen nezaměnitelný knappovský sloh a brilantní logiku, jaké jsme uvykli u jeho vrcholných prací, a nebýt vročení oné knihy do roku 1947, mohli bychom hádat, zda ji psal ještě na sklonku 80. let nebo až dlouho po roce 1989. To platí třeba o jeho úvahách, jak by rozhodoval jako soudce Ulpianus (či Hugo Grotius); podle našeho občanského zákoníku, o významu římského práva pro moderní právní vědu, konec konců i o zkoumání úlohy strany či stran (hnutí); v životě společnosti (podobnost s naší nedávnou minulostí se zde přímo vnucuje);, nebo o tom, že autoritativní vůle nemusí být projevena vždy jen slovy. Závěr k němuž autor po obsáhlé argumentaci dospěl, by mohl korunovat kteroukoli moderní publikaci: zatímco vědecký pozorovatel vyvozuje závěr z premis, jedině k absurditám se dochází tehdy, jestliže je závěr předem dán a premisy se k němu teprve dodatečně hledají.