Autor velmi úspěšně evokuje dobu a pocity lidí vykořeněných ze svého domova, kteří se pro svůj původ museli vydat do země, k níž je nevázalo nic jiného, než to, že to bylo jediné místo, kam se jako Židé mohli uchýlit. Pět různých lidí s různými názory (zejména na židovství), různým chápáním světa i různým sebehodnocením spojuje původně jen jejich práce - v novém domově založili smyčcové kvarteto. Jejich osudy se během doby pochopitelně proplétají. Očima jednotlivých postav se tak autorovi daří ukázat "znamení doby" z různých stran. Mozaika subjektivních výpovědí je konfrontována se světem hudby, tak důležitým pro hrdiny, že některým dokonce i zakrývá základní problémy dramatické doby nástupu fašismu. Lidé zakořenění v německé kultuře (a hudbě) vnímají nástup nových hudebních forem jako odraz zhroucení principů, na nichž dosud západní civilizace spočívala.