Rámcový příběh o neštěstí, které se událo v osmnáctém století nedaleko peruánského města Limy, není historickým románem nebo kronikou v obvyklém smyslu slova. Mohl by se stejně dobře odehrávat kdekoliv a kdykoliv; autorovi jde totiž především o to, aby se zamyslil nad věčně časovou otázkou: Co určuje běh lidského života? Člověk, před jehož očima se most Svatého Ludvíka krále zhroutil, františkán Juniper, se snaží dokázat, že je to vůle boží. Ve svém úsilí ztroskotává a autor nám ukazuje proč: Všichni dospělí, kteří se stali oběťmi neštěstí, prožívali ve svém životě nějakou vášnivou lásku, markýza de Monemayor ke své dceři, Esteban ke svému bratrovi, strýček Pio k herččce Pericholové. Po jejich smrti nachází tento cit odezvu v jiných srdcích, inspiruje je, dodává jim sílu k obětavosti a nesobeckosti, k činům, kterých by jindy nebývali schopni. Láska tedy, a nikoli neosobní božská vůle, je vrcholným naplněním lidského života