Mozartovi nebyl dopřán dlouhý život, což všichni hudbymilovní lidé pokládají za neskutečnou tragédii – a rozhodně mají pravdu. Mozartovy skladby posluchače těší, často ho dojímají, nutí ho přemýšlet, vzrušují ho a chlácholí, dráždí a matou, uvrhají ho do nejhlubšího smutku a vynášejí na křídlech štěstí, vyvolávají v něm melancholickou náladu, nutí ho hloubat o životě, poskytují mu nekonečnou radost a potěchu. Nikdy ho ale nemohou znechutit. Mozarta jeho vrstevníci nedokázali plně docenit a on to věděl. Přesto s nimi vždy jednal poctivě a jako skladatel nikdy nepodváděl. Celý život tvrdě pracoval, s největším možným soustředěním se věnoval skládání. Ale i v těch nejtěžších chvílích si uchoval svou vřelou, přátelskou, otevřenou povahu. Miloval Boha, rodinu a především svou práci – která mu byla službou Stvořiteli.