Tři krátké Bernhardovy prózy spojuje společné téma sebetrýznivého požitku lidského údělu. V novele Ungenach (1968) autor rozkrývá motiv dědictví, který z téměř o dvacet lep později zpracoval ve svém vrcholném románu Vyhlazení. Ve světě zachváceném rozpadem se mladý hrdina v konfrontaci s minulostí pokouší vážně se vypořádat s rozvolňováním hodnot. Raná próza Amras (1964) navíc odkrývá, jak je téma rozpadu u Bernharda velmi těsně spjato s duchem novalisovské romantiky a přírodní filozofie, v níž se život prostupuje se smrtí a melancholie s jasnožrivostí. Dva bratři se na krátkou dobu po sebevraždě rodičů ocitají na hranici života a smrti, v místě, kde se jejich život uzavřel, ale neskončil. V této knize Bernhard mistrovsky využívá neprímého vyprávění, kombinuje prvky deníku, útržky korespondence, aforismy i styl vědeckého pojednání: vše má již jen podobu fragmentu, protože svět se pro oba bratry rozpadl. Také závěrečné Moušlování (1969) je zprávou o zraněném životě a o jednotvárnosti lidské existence. Čtyři muži sde po léta scházejí v hostinci u karet. Ale jednoho večera je zvyk porušen, protože jeden z hráčůse už nedokáže ke hře dostavit. Na jediné situaci Bernhard ukazuje, jak se konvence a všední očekávání pod tíhou a tlakem nevypočitatelné skutečnosti rozpadají, jak se z norem, z nichž se skádá život, náhle bez pravidel rodí katastrofa.